Only skinny are graceful ❤

Štěstí chodí po špičkách

27. května 2018 v 11:11 | Amy |  Me & Ana
Zdravíčko princezny ♥
Jak asi víte, dlouho jsem tu nebyla. Proč?

*Kdo nemá chuť číst mé hlubokými emocemi prorostlé texty, tak ať raději klikne na ten malý křížek a zabalí to hned na začátku

Stejně jako se malé dítě učí tím, že samo zkouší různé věci, tak i my (minimálně tedy já) se učíme, co je v životě správné, špatné, dobré, zlé, potřebné i nepotřebné. Říká se, že se musíte spálit, než poznáte, co je ta korektní cesta. A já se spálila...mockrát. Občas mám pocit, že jsem díky svým chybám snad shořela dočista na popel, ale i tak se vždy postavím na nohy, schladím popáleniny a funguju dál. A za těch X měsíců, co jsem tady nebyla se stalo tak moc věcí, že je už ani nezaznamenám (řekla bych, že jste si teď oddychly, že nebudu vypisovat každý detail svého marnotratného života).
Ale! Asi chcete znát důvod tohoto článku, který se zde naprosto náhodně objevil. Upřímně jsem ho sepsala už 23.5., ale vychází až teď, a to protože tento blog slaví výročí. Je to přesně rok dva roky, co jsem zde sepsala první řádky. První řádky malé holky. Malé holky, která se šla dobrovolně spálit. Spálit tak moc, že jí jizvy zůstanou asi navždy. Nevadí... Je to přesně rok, co jsem se začala trýznit hladem, mučit nekonečným cvičením a zamotávat se do zacyklených lží. Taky je to půl roku, co jsem s tímhle (více méně) úplně definitivně skončila.

Přišla velká červená stopka, která mě pleskla přes obličej, posbírala střípky mé rozbité duše, slepila je zase zpátky a i přestože měla sama slzy v očích, osušila ty mé a ruku v ruce jsme odešly do západu slunce. Fajn možná né tak úplně doslova, ale základ je stejný. Našla jsem sama sebe. Před pár dny jsem na Twitter přidla tweet, který mi vyšel přímo z nitra duše - Find yourself in the sea of darkness and keep only true friends who will be as a land in that sea. The best of them will be like a lighthouse of your life./Najdi sám sebe v moři temnoty a ponechej si jen opravdové přátele, kteří budou pevninou v onom moři. Ten nejlepší bude majákem tvého života. - a já svůj maják našla. Lidé do našeho života přicházejí a zase odcházejí. Do mého života již přišlo spustu lidí, které jsem považovala za kamarády, ale skrytě jsem tušila, že i oni nasednou do své lodičky a jednoho dne je na širém moři ztratím.

Jenže teď je to jiné. Po osmnácti letech (ano už jsem stará) jsem našla osobu, která je tu vždy pro mě a zároveň i ona ví, že jsem tu pro ni kdykoliv by potřebovala. Stejně jako maják navádí lodě, aby se neroztříštily o útesy, tak i ona vede můj život. Nabídla mi ruku a doprovází mě na cestě z růžových lístků. Nechci být negativní, ale naprosto se děsím dne, kdy odmaturujeme a naše cesty se rozdělí. Její světlo nezhasne, ale má loď se v bouři ztratí, temnota jí pohltí a dostane se zpět na širé moře, kde zůstane bez pomoci. Při mém štěstí se mi rozbije na mělčinách. A to já nechci. Nechci být zase sama popálená na své lodi na cestě do ztracena.
Vím, že život mi nedá na výběr, ale udělala bych cokoliv, abych šla do stejného města na výšku jako ona. Možná jsem posedlá, možná jsem blázen, ale já ji prostě nemůžu ztratit...nesmím.

¤¤¤

Kdo sleduje tenhle blog už déle, ví, že můj život stojí za pěkné hovno. Ještě před nedávnem jsem byla totálně v píč...teda v háji...škola se mi sypala na hlavu, nic se mi nedařilo a vztahy se mi bortily jako nestabilní domečky z karet. Mám-li to pobrat ve zkratce, vše na všechno navazovalo, takže se mi z toho stal jeden velký nekonečný kruh deprimujících událostí.
Ve škole ničemu nerozumím -> Mám děsné známky -> Rodiče po mě řvou a mlátí mě -> Dostávám se do stavů těžké deprese -> Nemám chuť do života -> Rodiče mě chcou vyhodit z domu -> Chci odletět daleko předaleko -> Nedokážu se přes svou "ponorku" soustředit -> Ve škole ničemu nerozumím...
A tak pořád dokola ve stejné smyčce.
Před asi jedním nebo dvěma měsíci se karta divoce obrátila. *ťuk ťuk* Raději to zaklepu. Začalo se mi dařit. Našla jsem si práci, urovnala svůj život, dotáhla své koníčky do fáze, kdy mě vše opravdu baví a léčím své staré komplexy. Normálně můžu říct, že jsem konečně šťastná. Ano škola je pořád na nic, ale všechno ostatní se rapidně zlepšilo. Možná je to odměna za promarněná léta.

¤¤¤

Díky lidem, které jsem si nechala kolem sebe se začínám cítit jinak. Koukám na sebe jinýma očima a i přes fakt, že moje váha je na míle vzdálená té vysněné, můžu s klidným srdcem říct, že se začínám mít ráda. Začínám objevovat svět, který byl přede mnou dlouho skryt. Po mých kolapsech i rodiče přehodnotili své myšlení a místo "Koukni se na sebe buřtíku." nebo "Ty faldíky bys měla shodit.", slýchávám spíš "Jsi moc hezká, víš to?" nebo "Vyroslas' nám do krásy.". Vím, že nejspíš lžou abych nedělala další a další hlouposti, ale i tak je to mnohem lepší, než poslouchat jaká jsem odporná, škredá, hloupá, naprosto k ničemu dobrá nicka.

S Anou, Miou a těmahle monstrama definitivně končím a jestli se k nim ještě někdy v životě vrátím, tak se budu moct považovat za nejhloupějšího tvora na Zemi. A považuji tento článek za asi poslední na tomto blogu. (Pokud se s vámi nebudu chtít podělit o nějaké extra věci z mého "tasteless" života.

Zlatíčka ♥ je jedno odkud jste - ať už z Ostravy, Brna, Prahy, České republiky, Slovenské republiky, Maďarska, Ukrajiny, Švédska, Francie či Ameriky - všechny jsme jiné a všechny krásné takové, jaké jsme teď (fádní kecy lalala). Je to přesně to, co vám pořád říkají všechny možná média. Věci jako "Měj se ráda." a "Selflove." se točí všude kolem nás a začínají rychle přebíjet ty stránky časopisů s titulama jako "Zhubni do plavek." nebo "Jak zhubnout 730 kilo za týden.".
Samosebou nezáleží na tom, o čem tu teď kecám a je mi jasné, že si říkáte "Ty jsi ale blbá kráva bez silné vůle a raději přijmeš lži, než abys na sobě zamakala. Blbko..." a možná máte pravdu. Možná jsem hloupá kráva, co nedokázala vydržet do konce svého snu. Ale můj sen se změnil. Nechci si vytahovat každé ráno chomáče vlasů kvůli tomu, že nemám dostatek živin abych je mohla mít. Nechci aby má krev postrádala víc než 50% složek, což způsobuje silnou chudokrevnost. Nechci se postavit a následně hned spadnout, protože kvůli nedostatku všeho nemít dostatek energie pro normální fungování těla. Jsme to co jíme...takže když nejím nic, tak jsem nicka? Hezké... Ale každý svého štěstí strůjce a je to jen na vás, kterou cestu si vyberete...

Takže ahoj. Jmenuji se Niki a je mi 18 let. Nejsem tlustá, jen trošku oplácaná. Nemám v pase 40cm ale 80cm, a i tak jsem šťastná. Přibrala jsem jojo efektem všechno zase zpátky a i tak se cítím líp, než předtím. Šťastná a s úsměvem na tváři, změněná osudem protkaným růžema, díky kterému jsem nevěděla, jestli se do mě zapodnou trny, nebo mě pohladí jemné lístky. Jsem co jsem a toto byl můj příběh. Část života, kterého jste byly součástí. Opona spadla a představení skončilo. Dlouhá premiéra bez dalšího opakovaní. Mám vás všechny ráda a držím vám pěsti, stejně jako vy jste držely mně. Děkuju za nekonečnou podporu, kterou jsem díky vám měla a nikdy jí pořádně nesplatím. Není to úplný konec, protože mám pořád Twitter, na kterém si budu neustále vylévat své srdéčko *mrk mrk*.
Miluju vás princezny, všechny jste úžasné, dokonalé a perfektní, moje chodící thinspa, kterým jsem záviděla. Změňte přístup a vydejte se vstříc štěstí.

Mějte se skinny beautiful girls
Vaše Amy McBlood Niki


Oh hello it's me Niki ♥

Raději budu mít křivky, než vypadané vlasy

Jo a dotaz! Jaký máte názor na tetování? Já sama chci dvě. První je vlk, kterého si kreslím sama s umístěním pod levou klíční kost a druhé bude nota handpoke technikou na levý prostředníček, kterou mi vytetuje ta úžasná osůbka o které jsem o pár řádků výš mluvila ♥


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 erin-dixx erin-dixx | Web | 29. května 2018 v 16:09 | Reagovat

Pravda dobrý článek

2 Sára Sára | 16. června 2018 v 19:54 | Reagovat

Jsem hrozně moc ráda, že jsi sepsala tento článek a našla osobu, která tě drží nad vodou 💓
Držím ti v životě palce, jsi úžasně silná osobnost, drž se 💪
P.S. Tetování určitě ano, tenhle styl se mi taky moc líbí :)

3 Miyu Miyu | Web | 23. června 2018 v 1:26 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi se konečně našla. Miluji tvůj styl psaní a to jak se vyjadřuješ. Každý krok plný štěstí pro tebe bude i můj. Jsem na tebe hrdá <3
Tetování mám ráda a nemáš vůbec špatný nápad. Budu moc ráda, když budeš i na dále psát na blog. I když pro některé třeba jen ''blbosti'' ze života, mne to velmi potěší.

4 Sára Sára | 24. června 2018 v 16:25 | Reagovat

[3]: Přesně tak, mám to stejně. 🙏💓

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama