Only skinny are graceful ❤

My life story

23. června 2016 v 0:00 | Amy
Ahojte :)
dnes je to měsíc co jsem začala s Pro Anou. Dost jsem zhubla ale i tak jsem pořád na začátku. Když jsem tak nad tím přemýšlela, vy o mě vlastně téměř vůbec nic nevíte. Proto jsem se rozhodla, že vám sem sepíšu svůj příběh.
(VAROVÁNÍ-je to "trochu" delší takže pokud se vám nechce číst sáhodlouhý článek...raději to ignorujte)


Všechno to začalo už v první třídě (2006/2007). Byla jsem malá, úsměvavá, baculatá holčička která zbožňovala svět. Bylo mi naprosto jedno jak vypadám, protože jsem byla šťastná. Jedla jsem co hrdlo ráčilo a měla jsem trochu větší nadváhu. Ve škole se mi začali smát. Později ale z posměšků vznikla šikana...fyzická i psychická. Nikdo to nevěděl. Naštěstí mě rodiče ještě ten rok přihlásili do Aikida a já se spolužákům začala bránit. Pak už si na mě nikdo nedovoloval ^^ Čas plynul a já byla stále šťasná. Další změna nastala v osmé třídě (2013/2014) kdy mamča přišla s nápadem zhubnout pár kilo. To se mi líbilo a tak jsem se k ní přidala. Zhubla jsem za tři měsíce cca 8kg (pff...to jsem teď zhubla za necelý měsíc :D) a získala jsem sebevědomí. Holky říkaly že jsem se změnila. Pak přišly Vánoce a já to všechno i s rezervama nabrala zpět. Byla jsem sklamaná a nevěděla co dělat. Nakonec jsem to prostě přešla a neřešila to. Přišla devítka (2014/2015) a s ní i příprava na střední. Byla jsem jedničkářka takže jsem se na příjmačky učila jen to co mi nešlo. Do tohoto mírného stresu přišly problémy v rodině. Můj svět se stával temnějším a temnějším místem. Až přišla poslední věc která mě definitivně odrovnala. Rozhodnutí o nepřijetí na gympl. Byla jsem z toho zničená, a k tomu se přidaly i ty problémy doma, navíc jsem byla bez přátel-sice oblíbená a obklopená lidmi ale i tak sama bez pravých přátel...přišla první deprese. A teď nemyslím skleslou náladu při které někdo řekne "mám depku" ale pravou depresi která se léčí na psychiatrii. Celé noci jsem byla vzhůru se slzami v očích. Přes den jsem dělala že je vše oka. Můj stav se zhoršoval až při jednou "rozhovoru" s otcem se to vymklo kontrole (řekněme že rád řeší věci ručně místo slovně) a já upadla do těžké deprese. V tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího než vzít kousek skla a pořezat se. V tomto období se u mě začala projevovat Schyzofrenie. Den za dnem se opakoval pořád stejně. Z toho jednoho pořezání se stala závislost. Každý problém jsem tím řešila. Vždycky když mi bylo fakt hrozně jsem vzala tu studenou žiletku a zajela s ní do kůže. Po určité době na to přišla mamka (samosebou mě dořvala jak blázen) a já začala s jinýma druhama sebepoškozování. Štípání, kousání, trhání vlasů, dělání modřin, škrábání ale zůstala jsem i u řezání. Neměla jsem nikoho komu bych se svěřila. Nakonec to přerostlo v sebevražedné pokusy (a že se mi to jednou málem povedlo...) Jedla jsem bůhví jaké prášky které jsem si prostě koupila aby mi pomohly od těch depresí. Nakonec jsem se dostala na soukromý gympl. Přišla střední (2015/2016) a můj život se otočil o 180°. Byla jsem ráda že jsem vůbec na nějaké střední kde jsem si našla úplně skvělou kamarádku. Díky ní se do mého života dostal pramínek světla (takže i když vím že to nebude číst...DĚKUJU ❤). Sebepoškozování jsem se téměř zbavila a deprese už taky nemám tak často. Navíc i Schyzofrenie se záhadně vytratila (za což jsem šíleně ráda). V pololetí jsem přešla na školu na kterou jsem vždycky chtěla. Můj vysněný gympl na který jsem se předtím nedostala. Vše bylo fajn. Věděla jsem že nejsem dokonalá ale nějak mě to nezajímalo. Třetí zvrat přišel když mi můj ex řekl že jsem tak tlustá že nedokážu ujít ani pár metrů k jeho domu. To mnou otřáslo a já věděla že mu chci ukázat opak. Žádná tlustá Amy...jen hubená nádherná Amy. Hledala jsem způsoby jak zhubnout...a našla jsem Pro Anu. Díky ní se mněním k lepšímu. Přes veškeré pády jsem stále silná znova vstát a jít dál. Bojovat za své sny. K Aně se přidala i Mia a díky těmhle dvěma jsem konečně šťastná. Vím že jednou budu mít krásnou postavu. Toto je teď moje závislost. Díky výsledkům vím že to funguje.
A shrnutí? Jsme prostě 16-ti letá puberťačka s depresemi druhého stupně, která trpí sebepoškozováním, sebevražednými sklony, mentální anorexií a bulímií. Toto jsem já...Amy a Deb, Sue, Cat, Ana, Mia...ale nestěžuju si...vybrala jsem si to sama. Doufám že žádná z vás to nemá podobné jako já...a pokud ano tak si ráda popovídám a pokusím se vás z toho dostat princezny :)







Mějte se skinny girls
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dina Dina | Web | 23. června 2016 v 13:50 | Reagovat

Nedostala jsi lehký břemeno, ale když se s tím popereš, zvládneš všechno. Nejdůležitější je věřit... :) Hodně štěstí

2 Effy Effy | E-mail | Web | 23. června 2016 v 21:53 | Reagovat

Jsi skvělá, že přes to všechno se stále držíš ♥ Rozhodně to nemáš jednoduché, ale já věřím, že vše zlé se jednoho dne obrátí v dobré :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama