Only skinny are graceful ❤

Crazy

6. dubna 2017 v 17:17 | Amy


Procházím šerým lesem a přemýšlím o minulosti i budoucnosti.

Co se děje? Jsem dole. A nemyslím, jakože ležím na zemi, ale myslím psychicky dole. Na dně. Mnoho z vás si myslí, že jsem skončila. Že už se tu neukážu a že jsem jako mnoho ostatních co to vzdalo. Máte i nemáte pravdu. Na jednu stranu sem nepíšu a na druhou mám stále snahu. Snahu začít znovu. Volá na mě a podává mi ruku. Tu křehkou ručku porcelánové panenky. Její tenký hlásek mi zní v hlavě. Není však tak rázný jako dřív. Spíš jen taková matná ozvěna z dálky. Nechápu to. Chci ji poslouchat a chytit se, ale jakoby byla moc daleko. Musí být ze mě sklamaná.

Opírám se o strom a zapaluju cigaretu. S obláčkem dýmu odlétne část mé duše. Mé rozbité duše. Střípky mého já leží všude kolem. Deprese mě pohltila. Už nedokážu předstírat. Matka mi vyčítá, že jsem se zapoměla smát. Ale jak se můžu smát, když mi není do smíchu? Zavírám oči a po tváři mi začíná stékat malá nenápadná slza. Když je otevřu, nejde v nich vyčíst žádná emoce. Chladný pohled, který je věnovaný okolí. Říká se, že lidé v depresi jsou moc pesimističtí. Není to tak. Jsem realista. Vidím věci tak jak jsou. Bez toho růžového závoje, který má každý normální člověk kolem očí.

V kapse mé bundy leží jablko. Bezmyšlenkovitě pro něj sáhnu a ukousnu si. Co to dělám? Nežer ty tlustá svině! Je mi to fuk. Jakoby nebyl žádný důvod proč přestat. Já ho tedy nevidím. Ani důvod žít dál. Má temná mysl plánuje hrozivé věci. Je to dva dny zpátky co jsem málem skočila pod auto. Kdyby nebylo mého kamaráda tak teď ležím v nemocnici. Nemohla jsem to udělat před ním. Nešlo to. Už tak mi o víkendu řekl jeden kluk, že jsem psychopat. Bolelo to, ale já už jsem zvyklá.

Ohryzek odhazuju do trávy spolu s dokouřenou cigaretou. Poslední paprsky slunečního svitu se prodírají skrze větve. Sundám si bundu a odhalím tak zjizvené ruce. Poslední dobou to dělám často. Chladivý kov maluje na mou kůži. Co dál? Nespím. Trpím nespavostí, nebo naopak se nemůžu probudit. Přestávám mít pojem o tom co je realita a co pouhý sen či noční můra. Co je skutečné? Já opravdu nevím. Možná i toto celé je jen sen a zítra na tom blogu nehle článek nebude.

Jsem blázen? Asi ano. To už tak bývá. Pro matku jsem ubohá a trapná. Pro otce hloupá a bezohledná. Mladší desetiletá sestra se ke mně chová jako k podřadnému špinavému hadru. A já? Já už nemám city. Opustily mě společně s radostí a chutí do života. Měla bych se léčit.

Když se vrátím domů a postavím se před zrcadlo, odraz se mi bude zběsile smát. Možná opravdu slyším takový tlumený smích. Ta tlustá kráva naproti mě se mi bude vysmívat a ukazovat mi každý kousek toho nechutného sádla. Nejez! To je věta, která mi jde hlavou, ale nejde to. Do pěti to vydržím a pak- bum...vyžeru ledničku.

Nekonečný kruh. Asi bude nejlepší to opravdu ukončit. Přehodit provaz přes větev a nechat ho zaříznout se do krku. Pak jen čekat na poslední výdech. Co se dá taky jiného od psychopata čekat že? Najdou to mrtvolně bílé tělo pohupující se ve větru. Budou plakat? Budou truchlit? Budou litovat? Možná pár dní a pak zapomenou. Nejsem nic než vzduch. Jsem jako ten obláček cigaretového kouře. Za chvíli zbyde jen matná vzpomínka a pak už nic. Ani zmínka.

Budu hladovět. Tím jsem si jistá. Nechci. Už to kurevský jídlo nechci ani vidět. Dělá se mi ze mě špatně. Tlustá, škaredá, hloupá, odporná, bezcitná, neohleduplná, ubohá a zdrcená. To jsem já. Já Amy McBlood...
 

Future ⌛

22. ledna 2017 v 22:58 | Amy |  Me & Ana
Ahojte kočky :)
takže už je to zas delší doba co jsem se neozvala...ale tak znáte to. Uzavírání známek je peklo.

I'm dying...

11. ledna 2017 v 23:18 | Amy |  Me & Ana
Ahojte kočky
dnešek bych popsala dvěma slovy...na pi*u
 


New beginning 🌈

2. ledna 2017 v 23:05 | Amy |  Me & Ana
Nazdárek kočky :)
jako první Vám všem chci popřát šťastný Nový rok a hlavně ať se Vám vyplní vaše sny.

Something went wrong

7. listopadu 2016 v 17:57 | Amy |  Me & Ana
Ahojte princezny
Kde jsem byla? Co se děje? Jestli se na něco takového poslední dobou ptáte, ráda to vysvětlím.

Kam dál